4. února 2015

« ‹ z 2 › »

Návštěva v podniku Moje Kredenc (dále jen „Kredenc“) se zrodila docela náhodou, když se Míra se svojí milou vraceli tramvají z procházky ve Hvězdě a vedle hotelu Pyramida na Malovance zmerčili nenápadnou pekárnu s cukrárnou. Jak se později ukázalo, Kredenc na Malovance má další sesterské pobočky v centru města, proto jsme se nakonec vypravili Kredence v Dlouhé hned vedle Staroměstského náměstí. Jak se ukázalo, podnik v Dlouhé otevřeli nedlouho před naší návštěvou a vedle pekárny a cukrárny zde můžete nakoupit i maso, ovoce, zeleninu i bio-eko sortiment vyšší kvality. V suterénní části se v čase naší návštěvy připravovala na otevření moderně střižená vinotéka.

Celkově nám Kredenc připomněla koncept známý z Londýna či Paříže, kde si můžete nakoupit i dát skleničku vína, ochutnat sýry z denní nabídky nebo jen tak pokecat o biomoštech. Dorty a pečivo si Kredenc vyrábí sama, což jsme náležitě ocenili. Ochutnali jsme následující:

Tiramisu nemělo úplně jednoduchou startovní pozici, protože Pája zastává názor, že to nejlepší umí ona sama. Míra však prohlásil, že Pájino tiramisu ještě neochutnal a to z Kredence mu přijde geniální, takže rázem má těžkou startovní pozici Pája. Kakaová extáze, hodně kakaa, zasypané kakaem, nejlepší dosavadní tiramisu za Cukrouše – to byly naše hlavní dojmy.

Crostata crema chutnala jinak, než vypadala. Čekali jsme něco na způsob žloutkového řezu nebo Mille Feuille (což francouzsky znamená „tisíc listů“, jak nám obratem vysvětlila Mírova milá Eva), ale nebylo tomu tak. Jednak se crostata nedělá z listového těsta a jednak se na chuti podepsaly jemně nasekané mandle, které zakrývaly poctivý domácí vanilkový krém. Alex konstatovala, že krém chutná trochu jako puding, ale všem ostatním se zdál dobrý.

Limetkový cheesecake nás svým vzhledem nejprve zaujal, ale chuťově naprosto propadl. Na Míru příliš sladký korpus, na Alex příliš chemická náplň. A taky tak trochu Key Lime Pie z Floridy, kde je i na Mírovy standardy všechno nadopované cukrem. Přesto ho Pája s Mírou ve svém hodnocení dali na druhé místo.

Marcipánový dort vypadal těžce, ale chutnal lehce. Vrstvy krému oživil čerstvě chutnající rybíz a rybízová marmeláda, těsto korpusu bylo nadýchané. Mírova hláška: výkřik svěží chuti! Co nás však zarazilo, dort nechutnal vůbec marcipánově.

Mrkvový dort měl také těžkou pozici, protože Míra vždy s oblibou připomíná skvělý narozeninový dort od kamarádky Kristýnky, kterému se v jeho očích žádná jiná pečená mrkev nevyrovná. Dobrý, vláčný, harmonie krému a těsta. Hodně ořechový, méně mrkvový. Poleva chutnala jako bílá čokoláda, a to Páju zrovna nedojalo.

Do Kredence bychom opět rádi zašli po těžkém dni v práci zrelaxovat a načerpat inspiraci z krásného interiéru, ale pouze za dorty bychom sem cestu nevážili. Když už tam ale přece budete, neprohloupíte.

Odkazy:

Stránky podniku

Facebook podniku

Mapa: