O nás

Cukrouši Vol. 4 (11)

Kdo jsme

Máme rádi sladké a objevování nových chutí. Návštěvy neprozkoumaných podniků jsou pro nás lákadlem i dobrodružstvím. Bohužel, málokdy si na sebe najdeme čas, pokud se nedomluvíme předem a nedáme našemu setkání cíl. Na Silvestra roku 2013 nás napadlo spojit příjemné s užitečným a o našich zážitcích z návštěv pražských cukráren psát na web.

Naše mise je jednoduchá – přinášet čtenářům přímočaré a čtivé vyprávění z našich nepravidelně pravidelných návštěv cukráren a ochutnávání dortů. Chceme se stát oblíbenou a respektovanou adresou, kde se milovníci sladkého budou rádi vracet číst naše vyprávění a inspirovat se před návštěvou cukrárny.

Útraty si platíme sami.

Kdo nejsme

Nemáme ambice hrát si na zasvěcené kritiky a nejsme foodblogem. Píšeme bez přikrašlování a subjektivně o tom, co nám chutnalo a kde se nám líbilo. Do stejných cukráren nechodíme opakovaně (zatím). Nejsme ani „foodies“ ani gurmáni, nikomu nenutíme naši představu o tom, jak má co chutnat a vypadat. Používáme tak termíny jako dort, koláč, zákusek, sladkost bez obšírných definic a jednoduše tím myslíme tu sladkou věc, kterou jsem v dané cukrárně jedli. Neznáme taky názvosloví krémů, gateaux, fondantů a nemáme ambice se umění cukrářství jakkoliv profesně věnovat.

A kdo za tím vším stojí?

Pája

Pája miluje sladké, a taky samozřejmě Peťu a taky Míru a Alex (a Tobíčka). Na srazy s Cukrouši doráží často pozdě, díky čemuž stihnou zákusky většinou ochutnat i ostatní. Kdyby mohla být cukrářskou laskominou, chtěla by být bezé z Deserterie – prostě dokonalá.

Alex

Cukrouše v průběhu návštěv zapisuje, potom společně s Mírou přepisuje a pečuje o web. Jednou by v Praze ráda našla cheesecake podobný tomu v New Yorku a malinovou či citrónovou makronku plněnou džemem (ne smetanovou náplní). Nejraději má kynuté buchty s drobenkou (čím více drobenky, tím lépe) a nemá ráda šlehačku. Kdyby mohla být cukrářskou laskominou, byla by něčím malým a veselým, asi svatebním koláčkem s povidly, levandulovou makronkou nebo vánočním perníčkem ve tvaru soba.

Peťa

Peťa má rád nejraději cukrárny, kde je výborná společnost. A taky kde si kromě dortů může dát něco slaného na zub a třeba skleničku dobrého vína. Jako ekonom s radostí pozoruje rozkvět cukráren a kaváren v posledních letech v okolí Náměstí míru (Deserterie (bezé), Café IF (millefeuille), Bio zahrada (karob-tvaroh), Vanille (punčový), Šlágr (větrník), Monolok (ořechový)…), z nichž ani jedna tam snad před pěti lety ještě nebyla (kéž by takto vzkvétala celá ekonomika a společnost!). Jako pedagog a výzkumník si to může dovolit, a tak Cukrouše většinou nějak potají financuje (nikdy ne však přes daňové ráje!).

Míra

Míra se chodí do cukráren uvolnit a inspirovat. Vždyť co může být lepšího, než si trochu zvednout hladinu krevního cukru dobrým dortíkem a lahodnou kávou? To se to pak pracuje a sportuje! Jako nenapravitelný romantik dává Míra přednost cukrárnám s tlumeným bodovým osvětlením, tichou hudbou a měkkými křesly, kde se může pohodlně uvelebit. Kontrast světel a stínů mu jako hlavnímu fotografovi Cukroušů nabízí neotřelé záběry, hudba povzbuzuje chuť k jídlu a když je po ruce pořádný ušák, neváhá se na chvilku nenápadně oddat vlastním cukrárenským snům. Míru naopak nebaví česká cukrárenská klasika s chlebíčky, laciným vínem a poškrábanými skleněnými stolečky, nedejbože se servisním vozíkem „špinavé nádobí vracejte sem“. Když do cukrárny, tak na dort! Na pivo, olivy a hermelín se přece chodí jinam…

Velké poděkování za IT podporu Petrovi B. a za skvělé připomínky při přípravě stránek Báře, Honzovi, Irence a Evě. 

Kontakt: cukrousi.cz[at]gmail.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.