14. ledna 2017

« ‹ z 3 › »

Návštěvu Sweetcakes v Nuslích poblíž náměstí Bratří Synků jsme upekli narychlo v pátek večer, abychom se sešli hned následující den ráno. Malý, nenápadný prostor nabízí posezení pro 10 hostů, tak jsme měli vlastně docela štěstí, že jsme se vešli. V létě se kapacita rozšiřuje o židličky v zahradě pod lípou, kde je prý nebeský klid. Zatím jsme to nemohli vlastní kůži vyzkoušet, nemůžeme proto potvrdit. Ale jinak jsme tak docela nepolíbení nebyli.

Do Sweetcakes jsme už totiž jednou ve standardní cukrouší sestavě zamířili na brunch v únoru 2016. Od té doby se však změnil provozovatel a v současné době Sweetcakes vede symaptická paní domácí původem z Čeljabinsku (fanoušci hokeje zajásají), a tudíž v podniku často narazíte na ruské speciality, ať už slané nebo sladké.

Ale zpátky k cukrárně. Ochutnali jsme celkem 7 dortíků a na pomoc nám tentokrát přišla Vendy:

Nejvíc jsme se dozvěděli o dortíku s názvem ptačí mléčko, který nám však paradoxně chutnal nejméně. Dezert pochází z Polska (ptasie mleczko), kde se od roku 1936 začal vyrábět ve formě bonbonů (tradičně) z cukru a želé. A takto se prodával i v Československu, kde v šedesátých letech zaujal jednoho sovětského ministra, který po návratu domů poručil všem sovětským cukrářům ptačí mléčko zařadit do nabídky. Anna Chulkova z dalekého Vladivostoku přišla na „revoluční“ technologii, kdy želatinu nahradila agarem (obdoba želatiny z mořských řas) a ptačí mléčko pak bylo jednodušší vyrobit za nízkých teplot. V roce 1968 ruská továrna Červený říjen rozjela produkci bonbonů (ptichye moloko) naplno. Až nakonec v roce 1978 v „Praga Restaurantu“ v Moskvě bonbóny předělal cukrář Vladimir Guralnik do formy dortu a od té doby je ptačí mléčko oblíbeným ruským dortíkem podobně jako u nás punčák nebo větrník a jde koupit úplně všude.

Upravená receptura Sweetcakes pracuje také s agarem a s bílkovým sněhem a nabízejí ho tu střídavě ve třech variantách. Alex ptačí mléčko chutnalo jako sušené mléko s křupínkami uvnitř („křupínky“ byly ve skutečnosti krystalový cukr), Pája nechápala, co jím chtěl básník říci, Mírovi připomněl velké čokoládové pralinky ze zahraničních cest, které jsou lákavé na pohled, ale po nakousnutí na vás vykoukne místo dobrého krému prapodivné želé.

Na opačném konci žebříčku se umístil společně cheesecake a dort I. P. Pavlova. Cheesecake v podání Sweetcakes Alex označila za dobrý pokus (což je uznání), ale byl poměrně nízký a netradičně na povrchu překrytý vrstvou želé. Očividně je populární i za humny, protože ho dodávají i do dalších cukráren po Praze.

Dort I. P. Pavlova se prý jmenuje jen Pavlova, ale tím jsme se nenechali odradit a slintali jsme dál (haf haf). Dezert má dlouhou historii a o titul jeho vynálezce se přou Nový Zéland s Austrálií. Pavlova byl každopádně inspirován ruskou baletkou Annou Pavlovou a je známý všude po světě. Nejvíce se podobá českému bezé (nebo pro brněnské polozapomenuté Máničce) a vyrábí se z našlehaných bílků. Nejlepší je úplně čerstvý, protože je lehký jako vánek, křehký jako vztahy a krásně křupe. Takového se nám bohužel nedostalo, ale ocenili jsme dobré ingredience a originální provedení. Příště si zavoláme, kdy budou péct, abychom přišli včas.

Tvarohový dort nejvíc chutnal Vendy a Mírovi, kterému svým korpusem připomínal sachr a tvarohovo-smetanovým krémem Míšu. Velmi dobrá kombinace! Pája by mu ubrala trochu čokolády a přidala krém, který byl velice poctivý (na suroviny ve Sweetcakes obecně kladou velký důraz, přesto mají poměrně vstřícné ceny).

Čokováleček alias čokobobek skončil čtvrtý. Uvnitř se ukrývalo vlhké piškotové těsto s malinovou příchutí a kolem něj jemný krém. Intenzivní malinová chuť v kombinaci s čokoládou stvořila podle Alex dezert ve stylu „napapat, vyčistit zuby a spát“.

Jablečný dort na pátém místě chutnal Alex jako upečená přesnídávka. Mírovi díky zkaramelizovanému ovocnému cukru připomínal hrušky. Celkově to byla spíš taková buchta s kousky ovoce.

Předposlední skončil éclair, který měl tu smůlu, že jsme dva měsíce zpátky koštovali čerstvé pařížské rovnou z pece (nebo zpod zdobítka). V podání Sweetcakes připomínal spíš měkčí větrník s hodně sladkou růžovou polevou, která chutnala Páje.

Nuselští by do Sweetcakes měli chodit houfně (což už podle naší zkušenosti i dělají), aby tento botičský ostrůvek pozitivní deviace dlouho vydržel. Těšíme se, až vyzkoušíme letní posezení, ale do Nuslí se možná vrátíme ještě dříve do nově otevřené cukrárny na Synkáči. Dog-friendly jsou a děti tu mají také rádi, ale kočárek budete muset parkovat na chodbě.

Odkazy:

Facebook podniku

Mapa: