23. února 2016

« ‹ z 2 › »

Kavárna – cukrárna Elvíra je novým přírůstkem mezi podniky v Dejvicích a dejvičtí či bubenečtí budou pravděpodobně i jejími prvními návštěvníky. Z Cukroušů na ni tak při svých cestách domů narazili Míra s Evkou a oklikou přes kolegyni se o Elvíře dozvěděla i Alex. Cukrárna nás nalákala zejména svým interiérem a po pár týdnech  od svého startu i upravenou otevírací dobou, která nám umožnila ji navštívit. Nutno však dodat, že pro přespolní je Elvíra přece jen trochu z ruky (nachází se kousek od Dejvického divadla).

Podnik nás uvítal vyprázdněným interiérem, kdy jsme po odchodu jediné návštěvnice zůstali poslední hodinu před zavírací hodinou sami s obsluhou. Rozhodně tedy cukrárnu můžeme doporučit jako klidné místo pro práci nebo schůzku. Na pohodlných křeslech a pohovkách by se i krásně spalo.

Ač pouze v jádrové sestavě čtyř Cukroušů, ochutnali jsme šest zákusků. Bohužel, poslední větrník si dali vyhládlí Peťa s Pájou ještě před příchodem Míry a Alex a než jsme se stačili rozkoukat, zmizelo i poslední bezé. Jak se zdá (i když to nemůžeme s jistotou potvrdit), větrník by se pravděpodobně býval stal vítězem večera. Bez jeho účasti však vyhrál punčák.

Punčový řez byl poctivě punčový a vláčný, s jemnou cukrovou polevou, ovšem ne přeslazený. Chuťově nás nezklamal, a tak na něm asi nejzajímavější byl jeho trojúhelníkový tvar.

Listová tyčinka s ovocem nás zaujala malinami a borůvkami a dobrou šlehačkou. Těsto bylo trochu sušší. Celý zákusek byl lehký a doporučili bychom ho cukrárenským povalečům, kteří chtějí mlsat „jen tak“ (bez následků).

Kremrole byla v dobrém slova smyslu obyčejná, což ale znamená, že nás ničím nenadchla. Náplň kremrole nebyla umělá a vzali jsme ji s sebou na ochutnání hostu PB. Snad ho v pěkné krabičce potěšila [dovětek: prý ano!].

Ovocný věneček byl ze všech zákusků nejslabší, byl vysušený a přispělo k tomu po celém dni notně okoralé ovoce. Těsto se hůře odkrajovalo a celkový dojem se marně snažil zachránit krém.

Harlekýn se také již nezdál být v nejlepší kondici a na talířku se trochu bortil. Šlehačka Alex a Mírovi připomněla dobrý pařížský dort, ale korpus nás mírně řečeno zklamal. Nebyl ani trochu sladký a chutnal spíš jako chleba na treku než jako dort v cukrárně.

Victorie byla ze všech zákusků nejzajímavější. Dva kousky piškotového těsta spojené krémem a marmeládou s porcí šlehačky navrchu. Chuťově dobrý zákusek, který by se dal jistě jednoduše vyrobit i doma.

Cukrárnu Elvíra vám můžeme s čistým svědomím doporučit pro klidné posezení nad šálkem čaje nebo kávy, ale na kvalitě a čerstvosti dortíků by měl podnik ještě zapracovat. Jsme zvědaví, jak se s tím majitelé v následujících měsících poperou.

Odkazy:

Facebook podniku

Stránky podniku

Mapa: