10. listopadu 2015
Pozorní čtenáři si jistě všimli, že do IF Café jsme si zašli už podruhé, a to ze dvou důvodů. Jednak nám je při vzpomínce na historicky první cukroušování stydno, že fotky pořízené na mobil nedosahují ani zdaleka kvalit většího zrcadlovkového čipu, chtěli jsme tedy zákusky jednoduše „přefotit“. Protože ale paní majitelka Iva Fabešová v mezičase otevřela druhou pobočku pod stejným názvem, přišlo nám zajímavé podívat se na vlastní oči, jestli se zaběhnutý koncept dá přenést na jiné místo, aneb všechny franšízy takto fungují (byť ne všechny úspěšně).
Po příchodu do kavárny jsme si všimli hned dvou věcí: moderní tanečně laděná hudba ostře kontrastovala s komorní estetikou interiéru a nabídnutý jídelní lístek měl na několika místech přelepené ceny. Nutno dodat, že směrem vzhůru. Tolik první dojem.
Zákusky nás ale rozhodně nezklamaly. Výběr otevřel mangovo-kokosový dortík, který podobně jako několik dalších zákusků vypadal jako kupole planetária s lesklým barevným pláštěm na povrchu. Lehký, sladký mousse chutnal tak trochu jako smetanová mangová zmrzlina a našemu hostu PB připomněl japonský dezert mochi.
Karamelová tartaletka vyhrála hodnocení, protože byla úžasně karamelová, slaďoučká, nebyla suchá a měla v sobě hodně pražených makadamových oříšků. Měli bychom dodat, že tato tartaletka není klasický dortík, ale spíš něco jako košíček bez smetany.
Dortík Rouge nás hned na první pohled zaujal svým pohádkovým vzezřením. Mírovi připomínal muchomůrku bez puntíků, Alex se moc líbil proto, že mezi ostatními působil lehce přidrzle. Kupodivu nakonec nejenže dobře vypadal, ale i dobře chutnal. Míru si získal třeba posypem z kyselého sušeného ovoce po obvodu korpusu, všechny ostatní pak náplní – mousse z bílé čokolády a malinovým středem.
Pistáciový dortík jsme ochutnali už na počátku věků v IF Café na Belgické, tak jsme se opět těšili na jeho hutnou pistáciovou chuť. Většinu z nás nezklamal, ale Peťovi navrátivšímu se z návštěvy zbaklavované Páji v Iráku připadal mdlý v porovnání s čímkoli pistáciovým v Kurdistánu. Tím se ale nedejte odradit, na naše poměry byl pistáciový dost.
Tisíc listů jsme ochutnali už v několikáté cukrárně. Šustily jako správný zákusek podzimu. Nebo to tak přišlo aspoň Peťovi, který ho řadí dlouhodobě mezi své favority. A opět nezklamal. Moc dobrý krém, plátky těsta byly současně křehké, lehce se oddělovaly, ale rozhodně nebyly vysušené. Jsme zvědaví, kdy ochutnáme české žloutkové řezy, o kterých bychom mohli napsat podobné superlativy.
Do kavárny IF na Talově náměstí si zajděte, hlavně když zatoužíte po skvělých zákuscích s sebou. Jsou skvělé, dobře vypadají a kvalita odpovídá vyšším cenám (průměrný dortík stojí přes 80 korun). Bohužel sednout si do kavárny s přáteli nebo rodinou zatím doporučit nemůžeme, a to z následujících důvodů:
1) Hudbu jsme zmínili již na začátku. Byla na náš vkus příliš hlasitá a nevhodně vybraná a obsluha na naši prosbu o změnu reagovala strohým konstatováním, že je řízená počítačem a případnou změnu by musela probrat s vedením.
2) Obsluha se nepůsobila dojmem, že by ji práce s hosty a dortíky bavila, což je u takového podniku škoda.
3) Co nás „dojalo“ snad nejvíc, byla nám naúčtována sklenice (2 dcl) obyčejné vody z kohoutku za 15 korun a karafa vody se snítky máty za 25 korun. Při útratě v celkové částce přes 800 korun jsme opravdu neměli pocit, že jsme si přišli sednout „jen“ na kávu a dortík, nechápeme proto logiku účtování kohoutkové vody. A navíc, ke kávě žádná voda nebyla! Také nechápeme.
| Alex | Míra | Peťa | Host – PB | CELKEM | |
| Mangovo – kokosový dortík | 4 | 4 | 5 | 1 | 14 |
| Karamelová tartaletka | 1 | 2 | 4 | 2 | 9 ♥ |
| Rouge | 5 | 1 | 3 | 3 | 12 |
| Pistáciový dortík | 3 | 3 | 2 | 4 | 12 |
| Mille feuille | 2 | 5 | 1 | 5 | 13 |
Odkazy:
Recenze odjinud:
Mapa:
Dobrý den. Ráda se také podělím o zkušenost z této cukrárny. Koupila jsem si zde lahvičku vaječného likéru (obsah 250 ml) za velmi nadstandardní cenu (cca 300 Kč!), protože jsem chtěla ochutnat, jakou kvalitu nabízí věhlasná cukrářka. Chuť nás velice nemile překvapila, naprosto nevýrazná, fádní a hlavně jsme měli pocit, že neobsahuje téměř žádný likér, možná i vajec bylo pomálu, připomínalo to spíše mdlý mléčný nápoj nevalné chuti. Během rozlévání do štamprliček dokonce vylezl dlouhý kus vanilkového lusku (cca 8 cm), což samozřejmě při nalévání způsobilo potíže, neboť jsme to nečekali, byl schován v husté hmotě a jinak než rukou se nedal vylovit. Nevím, zda tam byl vložen úmyslně pro zvětšení objemu nebo jaksi „zapomenut“. Obsah lahvičky nám ve dvojici vyšel na dva dny, ale co nás šokovalo, že třetí den byl zbytek už zcela zkvašený, chuťově odpudivý, nepoživatelný, což nás utvrdilo v podezření, že rumu bylo opravdu pomálu. Takový nápoj by se dal prodávat spíše v mléčném baru. Paní majitelce I.F. se divím, že si dělá ve své cukrárně s tímto nápojem ostudu (nebo to fakt někomu chutná?). Jako amatérská kuchařka si vyrábím vaječný likér celý život (jsem už důchodkyně), ale tohle se mi naštěstí nepodařilo nikdy namíchat. Upozorňuji, že jsem „likér“ skladovala v lednici a děkuji, že jako útěcha mi zbyla alespoň pěkná lahvička se sodovkovým uzávěrem.