Bauman

15. listopadu 2016

« 1 z 3 »

Znouzectnost! Aneb kam se vypravit, když jediný společný volný večer v týdnu můžeme všichni až po osmé? Míra si vzpomněl na Bauman, který se nenápadně krčí mezi pasáží Metro a bývalým lahůdkářstvím Paukert na Národní. A také pod svatebním salonem, který zvenku na rozdíl od kavárny upoutá na první pohled, ale schody do něj vedou přímo kolem baru kavárny. Nevěsty, které se potřebují vejít do šatů, nemusejí zoufat, dortíkům lze jednoduše odolat. Ovšem nejprve si přečtěte naše cukroušování, ke kterému se tentokrát jako host připojila Evčina kamarádka Lucka.

Vítězem večera se stal větrník. Opravdu velký a docela chutný, nevysušený, ale hlavně s dobrou šlehačkou. Alex si neodpustila jedovatou poznámku, že větrník měl potenciál být hnusný, ale nakonec docela ušel.

O druhé až třetí místo se podělily banánovo-karamelový a nugátový dort. První z nich byl takový piškot s banánem. Banán chutnal jako banán a vrchní dva centimetry byly dobré. Zbytek už méně. Nugátový dort jsme nazvali nudným, chutnal nám hlavně poctivý oříškový posyp. Ale Ferrero to tedy nebylo ani trochu Rocher.

Jakub IV. aka dortík Kuba si vysloužil rozporuplné hodnocení. Evce přišel nudný, protože chutnal jako pařížský krém (či šlehačka), celkově byl ale poměrně dobrý a čerstvý. Potrápila nás tvrdá vrstva čokolády, na kterou byla i dlouhá dezertní vidlička krátká. A pak ten nešťastný krémový bobek nahoře. Kdyby jich bylo víc, šli bychom se s nimi koulovat.

Borůvkový dort byl horší průměr. Ve výsledném pořadí mu ubrala vrstva želé, i když chápeme, že ovoce je třeba konzervovat proti povětrnostním vlivům cukrárnské ventilace. Škoda nevyužitého potenciálu, protože piškotové těsto nás nikterak nepohoršilo.

Picasso košíček nebyl ani modrý ani kubistický. Ale ve vitrínce nás zaujal na první pohled a těšili jsme se na příjemné překvapení. To se však bohužel nedostavilo. Celkově byl dortík fádní, nechutnal po ničem (kromě pachu ledničky) a zachránit ho mohly leda tak oříšky. Korpus košíčku byl suchý jako Mírovo „suché lůžko“ aka suchá dáseň po trhání osmičky (dada).

A na scénu přichází dortík Madagaskar. Jen škoda, že v tomto případě to nebyl náš oblíbený film, ale dort s bílým „latexem“ na povrchu. Tak nám aspoň připadala dokonale izolující cukrová hmota na povrchu. Prohrál o koňskou délku a nám nezbývá než dodat „I like to move it, move it.“ (taky dada).

Cukrárna Café Bauman nás překvapila, žel negativně. Když se podíváte na web, snadno získáte pocit, že jde o řemeslnou výrobnu s dlouhou tradicí. Stejně přesvědčivě působila i paní kavárnice, která byla na nabídku dortíků viditelně hrdá. Možná podniku křivdíme, možná jsme moc rozmazlení, možná jsme jen přišli v nevhodnou dobu (navzdory frekventovanému místu jsme po první čtvrthodině v kavárně zůstali sami), ale u Baumanů nás nepřesvědčili. Prostě ne. Ale aspoň to Peťovo nové pero psalo krásně. 🙂 Dog friendliness jsme tentokrát netestovali, kočár se v pohodě do kavárny vejde, koutek pro děti není.

Alex Míra Pája Peťa PB ET LU Celkem Pořadí
Borůvkový koláč 5 3 6 3 6 2 1 26 4
Picasso košíček 6 6 3 6 5 6 7 39 5
Nugátový dortík 1 4 5 4 3 1 4 22 2
Dortík Madagaskar 7 7 7 7 7 4 5 44 6
Dortík Kuba 2 1 2 5 4 7 3 24 3
Větrník 3 2 1 1 1 5 6 19 1 ♥
Banánovo-karamelový dort 4 5 4 2 2 3 2 22 2

Recenze odjinud:

TripAdvisor

Odkazy:

Facebook podniku

Mapa:

Farm Letná

4. října 2016

« 1 z 3 »

The Farm aka Farmu Letná jsme si pro sebe pojmenovali jako “generický hispter podnik berlínského střihu”, který geniálně zapadá do letenského ekosystému. Co taková místa (a nejen ta letenská) podle našeho názoru spojuje? Většinou sázejí na jednoduchý design skandinávského střihu, roztodivné artefakty (například kola na zdi), masivní dřevěné stoly či lavice (často také z palet), betonové či jednobarevně natřené zdi a dobrou kávu s příběhem (vytuněnou českými pražírnami do mírně kyselé chuti). Farmu Letná jsme objevili díky kolegyni Alex, která je věrnou fanynkou Cukroušů (Sue tímto zdravíme!) a doporučila nám ji pro návštěvu hlavně kvůli dortíku banana toffee (banoffee).

Prague Cake Festival 2016

17. září 2016

« 1 z 2 »

Nejen chlebem živ je člověk a nejen v cukrárnách zasedají Cukrouši. Tak lze naznačit pointu tohoto mírně netradičního příspěvku. V minulosti už poněkolikrát naše „squadra zucchera“ probírala nápad na uspořádání výletních Cukroušů mimo bezpečné hranice Prahy či dokonce návrh ochutnat dortíky na cestě ve vlaku. Prvním skutečným dobrodružstvím (pokud nepočítáme vánoční pečení cukroví) se však stala až návštěva Prague Cake Festivalu v sobotu 17. září.

Sweetlife

13. září 2016

« 1 z 3 »

Do cukrárny Sweetlife nás navedl Míra, protože si dortíky z dílny Sweetlife vyhlédl na farmářských trzích a duchapřítomně si vzal vizitku, kterou o pár dní později zase překvapeně objevil. Bohužel v den Curkoušů natolik onemocněl, že se poprvé za historii Curkoušů nezúčastnil. Ale byl s námi v duchu a také ve velmi konkrétní podobě jeho foťáku, který nám i přes svou nemoc zapůjčil na focení dortíků.

Prostě kafe

25. srpna 2016

« 1 z 3 »

Inspirace pro návštěvu kavárny Prostě kafe byla lehce nepřímá: Míra s Evkou si na farmářském trhu na Jiřáku pochutnali na ovocném koláči a začali vyzvídat, odkud pochází. Dozvěděli se, že koláče a další zákusky dodává firma Louskáček, jejíž výrobky je možné ochutnat hned v několika kavárnách a cukrárnách v Praze i okolí. Tip padl na Prostě kafe (i kvůli dlouhé otevírací době).

Al Cafetero

27. června 2016

« 1 z 3 »

Je to téměř neuvěřitelné, ale je to tak: vyrážíme na jubilejní 30. cukrouší mlsání! Pája navrhla, že třicátou cukrárnu bychom mohli spojit s plánovaným cukrouším výjezdním zasedáním do Paříže, ale Alex naštěstí realisticky namítla, že 35 a 40 je také hezké číslo, a že by to neodkládala. A na napínavý program bylo zaděláno!

Puro Gelato

20. května 2016

« 1 z 2 »

Gelaterii (v českém překladu „zmrzlinářství“) a cukrárnu Puro Gelato známe už od jejího otevření v dubnu 2015, protože nám nejednou zpříjemnila pivní posezení na náplavce. „Nejsme zmrzlina, jsme gelato!“ je sice mottem tohoto podniku, ale kromě vyhlášeného gelata nabízí i dorty a mini dortíky domácí výroby, které jsme zatím neochutnali, a proto byl nejvyšší čas to napravit.

Cheecup

7. května 2016

« 1 z 3 »

Cheecup byl v našem hledáčku už delší dobu, neboť jej Alex doporučila její kamarádka z gymnázia. Do cukrárny jsme se vydali z architektonické procházky po Nuslích a dopřáli si opravdu poctivou dávku sladkého, protože Míru (a tatínka PB, který s námi ovšem nebyl), čekal hned druhý den Pražský mezinárodní maraton.

Fialová cukrárna

30. dubna 2016

« 1 z 3 »

Na Fialovou cukrárnu navedl Alex její „cukradar“ při cestě do brašnářské dílny. Na Vinohradech o překvapení není nouze, ale cukrárna na rohu Budečské a Mánesovy sídlí už sedm let, tak je spíše překvapením, že jsme na ni nenarazili dříve. Shodou okolností jsme měli všichni čas v sobotu odpoledne a vedle již stabilně kooptovaných hostů ET a PB se k nám jako host tentokrát přidala Annie (AB), toho času ještě 2in1.

Café Amandine

14. března 2016

« 1 z 3 »

Tato návštěva se měla původně odehrát daleko na severu v kavárně, která se podle neslyšící obsluhy jmenuje Tichá kavárna. I když jsme se den předem po telefonu u provozovatele informovali, že mají otevřeno do devíti, můžeme přijít s pejsky a dorty z jejich vlastní výrobny budou k dispozici, protože vydrží tři dny, bohužel se v den D (nebo C podle Cukroušů) toto ukázalo býti chimérou. V osm hodin večer už zavírali (kbelík s vodou byl připraven v pozoru) a dorty ve vitrínce byly pouze dva (druhy). Inu, vydali jsme se na lov jinam. V metru ze severu jsme rozpoutali válku severu proti jihu a rozmýšleli jsme, kde mají v tuto nekřesťanskou hodinu (cca 20:30) ještě současně dortíky i otevřeno.