9. prosince 2017
Cukrouši už si potřetí dali předvánoční dostaveníčko s pečením cukroví, které tentokrát hostili Peťa s Pájou. Připravili jsme se po předchozích zkušenostech vskutku důkladně: sešlo se nám několik plechů na pečení, vykrajovátka (!), pečicí papír, váleček na těsto a dokonce hned dvě těsta na rohlíčky, dvě na linecké a jedno na perníčky. A to už samo o sobě jsme považovali za úspěch. Ne zcela vydařený pokus o pusinky Vám rádi popíšeme podrobněji, o zbytku si jistě uděláte představu sami. Co je ještě důležité dodat, recepty na těsta jsme navzdory českým tradicím nepřevzali po našich babičkách, ale inspirovali se u Kluků v akci a v Kuchařce pro dceru. Takže to vlastně skoro babička byla.
A nyní ke slíbenému zlatému hřebu večera. Všichni jsme donesli své vaječné bílky, co zbyly z přípravy těsta, a v rozverné náladě se z nich jali připravit cukrovou pěnu pro tvorbu pusinek. S vervou sobě vlastní se toho chopili Pat a Mat, totiž Peťa s Peťou, ale jak se ukázalo, měřit od oka a mixovat bez citu nebylo tím nejlepším rozhodnutím. Je to tak trochu, jako když vaříte vejce – jakmile jsou jednou uvařená natvrdo, už nikdy nezměknou. A tak ani bílky v přehřáté vodní lázni nenašleháte, protože se jednoduše zdrcnou. Když už nám došlo, že roztomilé pusinky ze vzniklé směsi bílků s cukrem nevytvoříme, zkusili jsme situaci zachránit tak, že jsme „těsto“ vylili na plech vyložený pečicím papírem. Nevíme už, jestli jsme si po vzoru pejska a kočičky pomysleli, že z dobrých věcí přece nemůže vzniknout nic špatného, ale výsledek nás přesvědčil o opaku. Zkuste si schválně někdy zapéct smažená vajíčka – asi tak nějak dopadl náš pokus. A tak jsme se aspoň pořádně nasmáli a řekli si, že za rok to snad dopadne zase o něco lépe.
Veselé Vánoce už Vám asi nepopřejeme, ale s křížkem po funuse Vám můžeme vinšovat aspoň všechno dobré do roku 2018. Ať je Váš život i nadále sladký!
Vaši Cukrouši.