6. června 2017

« ‹ z 3 › »

Na návštěvu do jediné státní cukrárny v České republice (a určitě jedné z mála ve světě) jsme se těšili dlouho, ale otvírací doba cukrárny kopírující standardní kancelářský provoz (od devíti do pěti) nám to čekání značně prodloužila. Až mateřská dovolená a velmi brzký odchod z kanceláří nám tuto raritní návštěvu umožnily.

Cukrárna Ministerstva vnitra za svou čtrnáctiletou historii pamatuje již několik pokusů o vlastní zrušení (více k tomu třeba na iDnes, Lidovky, MF Dnes). Nicméně stále funguje, oficiálně spadá pod romanticky znějící „Zařízení služeb Ministerstva vnitra“ a nachází se v těsné blízkosti jedné z budov Ministerstva vnitra u stanice metra Pražského povstání. Její interiér, exteriér, ceny i kvalita zákusků odpovídají klasické cukrárně uprostřed (menšího) města, a to se všemi specifickými atributy, jako je odkládací pultík na špinavé nádobí nebo doplňkový sortiment v podobě chlebíčků a nepříliš dobré kávy. Ceny jsou nízké v rozmezí 15 – 35 Kč za zákusek. Ochutnali jsme následující:

Vítězem návštěvy byl jednoznačně punčák, který tak prokázal jednu ze svých skvělých vlastností, totiž že se na něm nedá nic moc zkazit. Jediný, komu moc nechutnal, byla Alex, které připadal moc rozmočený s podivně nasáklou konzistencí.

V závěsu za punčákem se umístil zákusek se sympatickým názvem ježek, který se vyznačoval bohatou vrstvou šlehačky zdobenou čerstvým ovocem na lineckém korpusu. Ježek byl tím nejlehčím z námi ochutnaných zákusků a určitě bychom si ho dali znovu, pokud by došel punčák.

Jako třetí si nás získala roláda, která byla nad naše skeptické očekávání dobrá, byť Páje vůbec nechutnala a to ji srazilo na třetí místo. Roláda měla dobré vláčné těsto a přiměřené množství tukového krému a oříšků na vnější straně a to v kombinaci chutnalo vyváženě a příjemně.

Bramborové umístění zůstalo tentokrát špičce, kterou si vymohl objednat Peťa B. jakožto expert na tento klasický český zákusek. Vnitrácká špička ho však nechala poměrně chladným stejně jako ostatní. Nezaujala, ale ani jí nebylo příliš co vytknout. Tedy průměr průměrů.

Na opačném konci spektra a posledním místě se ocitla pařížská kostka, která bohužel nechutnala po pařížském krému, ale zejména po ztuženém tukem s kakaovou příchutí. Peťa B. na její konto prohlásil, že je to „prostě kostka“ a Alex kostku dokonce málem odmítla ochutnat.

Jen o bod před kostkou se octila štafetka, klasický český cukrárenský výrobek, který má stejně jako punčák dobrý výchozí potenciál být dobrým zákuskem, protože je to vlastně jen těsto a krém. Vnitrácká štafetka měla těsto trochu vysušené a krém bez chuti.

A opět pouze o bod před štafetkou, tedy na pátém místě ze sedmi, se umístil trojhránek aneb česká variace na téma oříšky, med, těsto. Trojhránek měl silný základ z těsta lineckého typu, který byl hustě pokrytý lískovými oříšky slepenými medem.

Z cukrárny nás předem nevyhazovali a nechali nás v klidu dosedět až do zavírací hodiny v 0617:00, což by se možná v jiných státem provozovaných zařízeních nestalo. Vnitřní prostory jsou velkorysé, místa na kočárek plno, pejsky jsme netestovali. Cukrárnu můžeme určitě doporučit náhodným kolemjdoucím, kteří mají hlad či chuť na něco levnějšího a v klidu si u toho posedět. Ostatním bychom cestu na Pražského povstání doporučili jen jako libůstku a příležitost ochutnat raritní státní zákusky.

Odkazy:

Facebook podniku

Mapa: